[15]číslo strany tiskucož zadawa t. j. žádáva (praví Petr a Pavel) t. 297 ; což vczynywa, když nemozewa s tebú přebývati Otc. 281ᵃ; snad vmrzewa hladem (my dva, Adam a Eva) Adam 198ᵃ; va oba mawa příčinu k plakání GestM. 67ᵇ; – impt. Savina svéj přietelnici vecě: nebydlwa tuto déle Pass. 472; Savina povědě svéj tovařišcě a řkúc: odpoczynwa tuto t. 473; myewa tento mlýn spolu t. 536; weydiewa Otc. 280ᵃ, wratwa se t. 166ᵇ; poproſwa pána boha (praví Tobiáš ženě) Comest. 180ᵇ; podwa ven (praví Kain Abelovi) t. 14ᵇ; – aor. abychwa spolu živa byla (ženich a nevěsta) Pass. 323; otazowachowa Krist. 106ᵇ, vzrziechwa t.; abychva veselá byla GestRom. Výb. 2, 922.
Tvary -vě a -va jsou, jak z dokladů vysvítá, bez rozdílu rodového. V slovinštině vyvinul se tu rozdíl rodový, jest -va masc. a –ve, -vi za -vê fem., v. Mikl. 3² 156, Levstik Die slovenische Sprache (1866) 58, Lego Mluvn. sln. (1893) 36 sl.; Dobrovský znal tento rozdíl ve slovinštině a domníval se podle toho – ovšem mylně – že také v stsl. bylo -va masc. a -vê (-wje) fem., v. Slawin (1806) str. 173, 305, 309, a odtud vyplynulo také stejně mylné učení Hankovo v 1. díle Star. Sklád. str. XXIV, že prý také v stčeštině bývalo -va masc. a -vě fem. neutr.
Z -va vyvíjí se -ma, patrně kontaminací koncovek první os. plur. -me, -m, -my a du. -va. Doklad nejstarší mám z poč. XV stol.: Saro wſtanma ŠtítOp. 352; potom vyskytují se dosti hojně a pokud duál vůbec trvá, na pr.: tři domy muſyma jmieti BrigPetr. 20ᵇ, co chczema učiniti Otc. 395ᵃ, zahynema t., vderzychma oba t. 394ᵇ, vzrzyma se spolu (mnich s matkou) t. 378ᵇ, bychoma chtěla utéci t. 396ᵃ, bychma obinula t. 254ᵃ, nedajma lidu u boji státi DalJ. 28 z rkp. Ff, znamenie ješto gſma měla GestaK. 93, va vždycky gſma ve tmě GestaM. 67ᵇ, odpočinmaz oba sobě Baw. 211, podstupma je směle t. 222, do komněty potečema t., dvéře otevřené naleznema t., nedajma DalJ. 28 ze Z, poďma napřed Ben. Tob. 11, 3, poďma pryč t. 1. Reg. 26, 11, rozmluwma spolu t. 2. Esdr. 6, 10, budema se sama dva bíti t. 17, 10, doradile sma (fem.) Bech. 185, zemí se spolu živíma nikdy se nenasytima (krtice a žába) RzvířU. (krtice); Philomates (1533) uvodí seďma, poďma, děma jako tvary, kterými se mnozí za jeho dob prý zanepraždňují, Matouš Benešovský má ve své mluvnici (1577) v paradigmatech 1. os. du. -ma veskrze, vidíma atd., a ještě u Rosy 1672 str. 57 je příklad: ma (sic) gſma byla.
11. Druhá a třetí osoba dvojná.
1. Tvary hlavní i vedlejší mají tu v slovanštině koncovky opět stejné.
V 2. os. je přípona -ta: stsl. praes. nese-ta, impt. nesê-ta, aor. nese-ta atd., stč. praes. nese-ta, impt. nes(ě)-ta (spolu pro 3. os. du.), aor. nese-ta atd. Stejná přípona je v lit., praes. suka-ta atd., a to ukazuje k pův. -tā Brugm. II, 1372.
![[15]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+2/00017.jpg){kind=link}